Loading...
Váš nákupní košík je momentálně prázdný.
Přidejte produkty do košíku.
Středně dlouhá paruka červená Kleopatra
Dámská červená paruka.
Paruka ve vzhledu Kleopatra vhodná nejenom pro ženy ale i pro muže, sestřižená k ramenům v barvě červené.
Čištění:
Paruku před mytím nejprve lehce vyčešte a pak ponořte do vody se šamponem, několikrát nahoru a dolu. Netřepat Poté důkladně opláchněte pod tekoucí vodou a vytřete ručníkem.
Délka vlasů cca 36 cm.
Paruka (z italského parrucca) je druh kosmetického doplňku nebo zdravotnické pomůcky, který se využívá pro zlepšení estetiky a dekorace hlavy.
Je tvořena vlasy, či jejich náhražkami, které vlasy připomínají. Její nošení umožňuje člověku rychle změnit svůj vzhled, či zakrýt nedostatek vlastních vlasů v podobě pleše.
Paruky se vyrábějí v celé škále vlasových účesů a barev v závislosti na přání zákazníka.
Mohou se dále nosit z náboženských, či kulturních důvodů. Paruky se vyrábějí z pravých vlasů, nebo umělých.
Paruky z pravých vlasů sice přinášejí svá pro a proti, mezi největší kladné stránky takových paruk patří možnost stylování účesů (vlasy se chovají jako zdravé"), taková paruka si také zachová svou barvu déle než paruky z umělých vláken a především vypadají přirozeněji. Nevýhodou takových paruk je však jejich cena a čas potřebný na údržbu
Používání paruk sahá hluboko do historie a provází lidstvo již od nepaměti.
První potvrzené zmínky pocházejí ze starověkého Egypta, kde byly nošeny jako ochrana proti slunci. Další zmínky pocházejí od dalších kultur, jako jsou Asyřani, Féničani, Řekové, či Římani. Největší slávy se parukám dostalo od 16. století, kdy byly obecně nošeny v Evropě jako symbol postavení a jako nutnost z hygienických důvodů až do 18. století.
16. a 17. století
Po pádu západořímské říše upadlo používání paruk na západě v zapomnění. V 16. století se paruky začínají používat jako náhrada vlasů (tzv. alonžová paruka), či pro zlepšení vzhledu. Mělo to také praktický účel; nízká úroveň hygieny (většiny lidí) byla důvodem, proč velké množství populace mělo vši. Lidé si ve velké míře nechávali vlasy stříhat a nahrazovali je právě parukami.
Anglická královna Alžběta I. (1533 – 1603) byla známá tím, že nosila zrzavou paruku v římském stylu. Francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) začíná propagovat nošení paruky v roce 1624, když začíná plešatět. Tato móda je široce podporována jeho synem, budoucím králem Ludvíkem XIV. (1638–1715). Díky jeho vlivu, který získal za doby své vlády, se paruka stala módním prvkem a rozšířila se po celé Evropě.
Mužské paruky byly dlouhé, různých barev (zejména tmavě a světle hnědé). Dámské paruky byly střízlivější.
Současnost
V současnosti jsou kvůli tradicím nošeny paruky například v některých parlamentech (Velká Británie), či u soudu.
Čištění:
Paruku před mytím nejprve lehce vyčešte a pak ponořte do vody se šamponem, několikrát nahoru a dolu. Netřepat Poté důkladně opláchněte pod tekoucí vodou a vytřete ručníkem.
Délka vlasů cca 36 cm.
Paruka (z italského parrucca) je druh kosmetického doplňku nebo zdravotnické pomůcky, který se využívá pro zlepšení estetiky a dekorace hlavy.
Je tvořena vlasy, či jejich náhražkami, které vlasy připomínají. Její nošení umožňuje člověku rychle změnit svůj vzhled, či zakrýt nedostatek vlastních vlasů v podobě pleše.
Paruky se vyrábějí v celé škále vlasových účesů a barev v závislosti na přání zákazníka.
Mohou se dále nosit z náboženských, či kulturních důvodů. Paruky se vyrábějí z pravých vlasů, nebo umělých.
Paruky z pravých vlasů sice přinášejí svá pro a proti, mezi největší kladné stránky takových paruk patří možnost stylování účesů (vlasy se chovají jako zdravé"), taková paruka si také zachová svou barvu déle než paruky z umělých vláken a především vypadají přirozeněji. Nevýhodou takových paruk je však jejich cena a čas potřebný na údržbu
Používání paruk sahá hluboko do historie a provází lidstvo již od nepaměti.
První potvrzené zmínky pocházejí ze starověkého Egypta, kde byly nošeny jako ochrana proti slunci. Další zmínky pocházejí od dalších kultur, jako jsou Asyřani, Féničani, Řekové, či Římani. Největší slávy se parukám dostalo od 16. století, kdy byly obecně nošeny v Evropě jako symbol postavení a jako nutnost z hygienických důvodů až do 18. století.
16. a 17. století
Po pádu západořímské říše upadlo používání paruk na západě v zapomnění. V 16. století se paruky začínají používat jako náhrada vlasů (tzv. alonžová paruka), či pro zlepšení vzhledu. Mělo to také praktický účel; nízká úroveň hygieny (většiny lidí) byla důvodem, proč velké množství populace mělo vši. Lidé si ve velké míře nechávali vlasy stříhat a nahrazovali je právě parukami.
Anglická královna Alžběta I. (1533 – 1603) byla známá tím, že nosila zrzavou paruku v římském stylu. Francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) začíná propagovat nošení paruky v roce 1624, když začíná plešatět. Tato móda je široce podporována jeho synem, budoucím králem Ludvíkem XIV. (1638–1715). Díky jeho vlivu, který získal za doby své vlády, se paruka stala módním prvkem a rozšířila se po celé Evropě.
Mužské paruky byly dlouhé, různých barev (zejména tmavě a světle hnědé). Dámské paruky byly střízlivější.
Současnost
V současnosti jsou kvůli tradicím nošeny paruky například v některých parlamentech (Velká Británie), či u soudu.